A je to!

Zimní zkouškové je za mnou. Nebylo to zase až tak strašné. Zkoušku z imunologie jsem si odbyla už v listopadu a mikrobiologie byla překvapivě pohodová - fakt jsem se na ni neměla učit tak dlouho. Co se týče zkoušky z lékařské psychologie, z té mám hodně smíšené pocity, ale tenhle blog nepíšu proto, abych na čtenáře přenášela své banální frustrace.

Propedeutiku vnitřního lékařství jsem dělala včera a zcela jistě to byla nejzábavnější zkouška dosavadního studia medicíny. Nejdřív se psal test, pak jsme si vytáhli prázdný chorobopis se jmény zkoušejícího a pacienta, u kterého jsme měli odebrat anamnézu a provést fyzikální vyšetření. Já si vylosovala paní, která měla chronický autoimunitní zánět slinivky a opakované žlučníkové koliky. Pacientka byla moc milá, byla při vědomí, orientovaná a na otázky odpovídala přiléhavě. :) Myslím, že anamnézu jsem odebrala docela dobře, ale fyzikální vyšetření bylo příšerné, plno věcí jsem vynechala (nezhodnotila jsem turgor kůže - může ukázat na dehydrataci, nepodívala jsem se na spojivky - když jsou bledé, může jít o anémii, nevyšetřila jsem poklepem slezinu, nepodívala jsem se do ústní dutiny atd.) a chvílemi moje vystoupení připomínalo komedii. Opakovaně jsem se snažila nahmatat dolní okraj jater. Pacientka mi pomáhala, říkala „No ještě během vizity tam zvětšená játra byla. Určitě na ty játra saháte." a nechala si ode mě prohmatávat břicho dobrých deset minut. Fakt netuším, jestli jsem si na ta játra šáhla. Pak se pacientka zmínila, že má v břiše pseudocystu a povzbudivě dodala, že si ji kolikrát nahmátne sama. Myslíte, že jsem ji našla? Ani omylem. Tak jsem sepsala, co jsem našla (jediná věc, kterou jsem si byla stoprocentně jistá, byly žluté skléry) a čekala, až dorazí profesor. Zkoušení samotné bylo fajn, profesor asi má dost reálnou představu, jaké jsou schopnosti a možnosti nás třeťáků, a tak když jsem mu říkala, že pacientka udává zvětšená játra a pseudocystu, ale že mi nepodařilo nahmatat jedno, ani druhé, jen se pousmál. :) Nevím, jestli by jiní zkoušející byli tak shovívaví.

Pátek, sobota, neděle. Tři dny volna a pak pokračujeme. Cíl pro letní semestr? Udělat všechny zkoušky a konečně, konečně si sáhnout na játra a být skálopevně přesvědčená, že to jsou TA. ZATRACENÁ. JÁTRA.

Mikrobiologie - mise splněna

Uf. Největší strašák zimního semestru ve 3. ročníku je za mnou. Zkouška byla tak pohodová, až mě to zklamalo. :D Učí se to hrozně, člověk maká od rána do půlnoci, připravuje se na velký boj, a pak si vytáhne hrozně jednoduché otázky a zkoušející je neskutečně milá... Rozhodně si nechci stěžovat, ale taková fyziologie, to jsem měla pocit, že jsem vylezla na Mount Everest, cestou přemohla draka, zachránila království... a zkouška z mikrobiologie byla jako výlet lanovkou na Sněžku. :D

Tak ještě lékařská psychologie a propedeutika. To by mělo být podle reportáží kolegů spolubojovníků v pohodě. Uvidíme.