neděle 23. listopadu 2014

Etický pahýl

Achjo, přes víkend jsem skoro nic neudělala a začínat něco v neděli večer stejně nemá cenu, tak alespoň sesmolím jeden krátký článek. Ale nejdřív ze všeho jeden vzkaz - koukejte přijít na naše půlení! Tenhle týden ve čtvrtek na Střeláku! :)

Teď máme internu. Byli jsme na JIPce gerontometabolické kliniky. Koncentrát deprese. Stáří a nemoc ve své ryzí podobě. 

Měli jsme pacientku, starou paní, přesný věk si nepamatuji, ale do 90 jí moc nechybělo. Na JIPce se ocitla kvůli opakovaným kolapsům, které byly důsledkem bradykardie. Jak k bradykardii došlo? Paní má chronické renální selhání, užívá kalium šetřící diuretika - obojí vede k hyperkalémii. Hyperkalémie je spojená s bradykardií. Paní navíc užívala beta blokátory a digoxin - taky způsobují bradykardii. Všechno se to takhle sešlo a a výsledkem byly ony kolapsy. Jednoduchý jako facka, že jo? :) My jsme to samozřejmě nevyluštili, tohle nám řekl až doktor, který nás měl na starosti. Nás paní naopak slušně mystifikovala, když tvrdila, že má mitrální stenózu a hypotenzi. Ve skutečnosti je to aortální stenóza a hypertenze. :) 

Koncentrát deprese. Stáří a nemoc ve své ryzí podobě. Ale taky je to hrozně zajímavé! :)

Těch pacientů bylo samozřejmě víc a článek měl být podstatně delší, jenže to byly docela specifické případy, a já mám pocit, že tady je určitá, byť velice malá šance, že by sem mohl natrefit někdo, kdo by zmiňované pacienty znal a došlo by mu, že píšu o nich. Ono asi není moc košer psát o pacientech na blogu, kde si to může kdokoliv přečíst. Takže mažu asi dvě třetiny napsaného textu a nechávám jen tenhle pahýl... Etický pahýl.


Když článek za nic nestojí, tak snad výběr hudby bude lepší...

pondělí 10. listopadu 2014

Radiologie hotová

Radiologie je za mnou a teď mám dva dny volna. Konečně bych mohla něco napsat, ne? Mám ale obavu, že mi v půli psaní spadne čelo na klávesnici, neb jsem šla spát ve tři ráno a vstávala v šest, abych na zkoušku dorazila včas... „Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem!" Kdybys nebyla blbá, tak jsi se mohla normálně vyspat a nasnídat. Ale prokrastinace, že jo. Pořád jsem si říkala, že času je dost, že je toho stejně málo, a pak si o půl třetí opakuju poslední otázky...

Nebyl to špatný předmět, dozvěděla jsem se, kdy indikovat jaké zobrazovací metody, pochopila jsem (konečně!), jak funguje magnetická rezonance... Prostě jsem si odnesla spoustu zajímavých informaci, mimo jiné i to, že gynekologové se mamologům cpou do práce a někteří by dokonce byli schopni „ojet ženským prsa vaginální sondou." :D

Teď k té zkoušce - měla dvě části, nukleární medicínu a radiologii. Na radiologii jsme nafasovali lejstro, kam se zapisovala známka z každé otázky (2+2) a popsání čtyř snímků (CT, RTG, MR, UZ). Pak se to zprůměruje a z toho je výsledná známka. Lejstro jsme si podepsali v kolonce, před kterou nám natiskli titul MUC. Vypadalo to dobře. :D Pak jsme z radiologické kliniky pádili na oddělení nukleární medicíny. Tam zkoušel milý pán, který si všechno řekne sám, a pak se oznámkuje (dnes si dával jedna mínus), a paní, která se hodně vyptává, ale dá jedničku, i když člověk říká úplné nesmysly. Můj případ. :D Po těch třech hodinách spánku jsem nebyla úplně ve své kůži, a když jsem vysvětlovala, jak pracuje radionuklidový generátor, jen jsem čekala, kdy ta paní udělá ukázkový facepalm. A na konci jsem ještě plácla takovou volovinu... Nevermind. Odešla jsem s dvěma jedničkami. :D Sice nevím za co, a zkoušející je mi líto, že si to se mnou musela protrpět, ale dvě jedničky se prostě hodí. Zvlášť když radiologii měl zkoušet doktor, ze kterého jsme měli pocit, že to rozhodně nebude procházka růžovým sadem. Jenže opak byl pravdou! Nabudila jsem se Red Bullem, vytáhla si fajn otázky, řekla pár vět, zodpověděla několik dotazů k věci a bylo to. V 7:15 jsem přišla a odcházela někdy po jedné hodině.


Teď mě čeká dvoutýdenní blok interny, takže v plánu pro následující dva dny je opakování EKG, protože momentálně bych se při popisu EKG křivky zmohla nanejvýš na „eee...", a z toho by internisté moc velkou radost neměli. :D
 

Naše holky vyhrály Fed Cup, tak přidávám tématický hudební doprovod. Pro ty, co nevědí - v roce 1993 fanatický fanoušek Steffi Grafové během tenisového zápasu bodnul nožem Moniku Selešovou, tehdejší světovou jedničku. A Hugh Laurie tuto událost černohumorně zhudebnil. :)