Posledních čtrnáct dní bylo příšerných. Znovu a znovu jsem si pročítala nádory a vztekle u toho bouchala do stolu. U Merlinových spoďárů, víte kolik nádorů má pitomé varle? A to nemluvím o nádorech mozku. Jak já ty nádory nesnáším! Vůbec jsem nestíhala, a když jsem se konečně dostala k opakování, tak se ukázalo, že to, co jsem uměla v květnu, prostě vysublimovalo do ztracena. „Byla jsem nervózní jako pes, málem mi z toho vyskočil akutní peptický vřed." Ha, ha. Včera večer jsem se na to v rámci zachování zdravého rozumu vykašlala a přesvědčila sama sebe, že jde o absolutně nevýznamnou zkoušku, co mi nestojí za ten stres. Nějaká část mého já sice namítala "No jo, ale co když si vytáhneš historii patologie, o které víš jen to, že Vilém Dušan Lambl byl milencem Boženy Němcové a že Purkyně překládal Schillera." Tuhle a jí podobné myšlenky jsem důrazně potlačila. :D
Tak jsem teda dnes ráno nakráčela do Fingerlandova ústavu patologie, pobaveně si prohlídla pěkně seřazené kartičky s triplety, jedna mi padla do oka a bylo to. :D Utrpení ovšem nekončí, čeká mě ještě patofyziologie, ale čert to vem, mám patolu. :)
Dnešní hudební vložka bude speciální - Love Is a Stranger od Eurythmics. Je to z roku 1989 z koncertu v Římě. Obraz je sice prachbídný, ale přesto je na tom záznamu něco úžasného.Tohle duo mám vážně ráda a jejich album Savage je jedno z mých nejoblíbenějších hudebních alb vůbec. Sarkastické, temné, erupce ženského distresu... Strašně moc nedoceněná záležitost.