Tipy ke studiu II.

Zkouškové se nezadržitelně blíží, a proto přichází článek s několika radami, jak se během zkouškového učit.

• Tak v první řadě je fajn mít představu o rozsahu předmětu, ze kterého děláte zkoušku. Je to učení na týden, na dva týdny? Je to na měsíc? Počítejte s nějakou rezervou.
• Ujasněte si, z čeho se budete učit. Jestli je v nějaké učebnici dobře jedno téma a v další učebnici zase jiné téma, tak proč ne, klidně se učte z obou. Co se týče vypracovaných otázek, zde platí „důvěřuj, ale prověřuj."
• Naplánujte si to. Já jsem dřív razila „volnomyšlenkářský přístup", na plánování jsem kašlala, a pak jsem dva dny před zkouškou zjistila, že absolutně nestíhám. (A sklouzla jsem k tomu i minulé zkouškové, a pak jsem se z toho málem zbláznila.)
  Máte sto dvacet otázek, víte, že byste mohli zvládnout dvanáct denně. Radši obezřetně počítejte s deseti denně, a když to půjde dobře, budete mít radost, že plníte plán lépe než soudruzi z NDR. A když to nepůjde, budete si gratulovat, že jste nepočítali s těmi dvanácti.
• Opakování je matka moudrosti. Na konci každého dne, nebo druhý den ráno je dobré zopakovat si otázky, které jste si prošli. A když doděláte nějaký blok otázek, např. kardiovaskulár v patologii, znovu si ho v rychlosti projeďte. Minimalizujete tak panické pocity hrůzy před zkouškou, když si procházíte otázky a zjišťujete, že jste půlku naučeného zapomněli.
• Spěte, spěte, spěte. Moje spánková hygiena je příšerná, ale během zkouškového chodím spát před půlnocí a dopřávám si osm až devět hodin spánku.
• Zase to tak nehroťte. Udělejte si pauzu, jděte ven se psem, pusťte si seriál... Já si během zkouškového užívám toho, že nemusím brzo vstávat a že mám plno času na na pořádnou snídani. Pěkně si nachystám hrníček Earl Grey, do skleničky pomerančový džus, udělám si vaječnou omeletu, nebo si dám bílý jogurt s müsli a ovocem... A pak to všechno pomalu spořádám a je mi blaze.
  Prostě se během zkouškového rozmazlujte. Zasloužíte si to. :)
• Když se usadíte ke stolu a začnete se učit, z ničeho nic se objeví milión věcí, které vás budou rozptylovat. Proč nevzít telefon a nepodívat se, co je nového na Facebooku? A když už jsem u toho, proč nezkontrolovat mail, jestli nepřišlo něco důležitého. A ta kytka v rohu by asi potřebovala zalít. Na stole mám bordel, tady se nedá učit. Musím to uklidit. Hmm, a když jsem u toho, tak můžu rovnou vysát... Pak tohle všechno uděláte, dvacet minut se učíte a prokrastinační kompulze začnou nanovo.
  Taky jsem měla (a pořád mám) problém s tím, abych se vydržela učit delší dobu v kuse. Trochu mi s tím pomohla jedna věc. Na iPadu si nastavím odpočítávání na 60 minut, sednu si ke stolu a učím se, dokud neskončí odpočet. Kolikrát se do toho tak ponořím, že těch 60 minut přetáhnu. Pak si dám tak deset minut pauzu, protáhnu se, nebo si udělám kafe. Takhle si rozdělím den do osmi až desíti hodinových bloků a moje učení má najednou nějaký řád.
  Nebo je varianta, že si pustím stopky, a když se neučím, tak je stopnu. Zase se snažím o osm až deset hodin. Ale mám radši metodu s odpočtem, protože jak začnu, tak tu hodinu vždy dotáhnu do konce.

Chirurgie podruhé

Zdravím, tohle bude jen krátký příspěvek. Musím se učit na test z farmakologie, ale jsem hrozně ospalá, je mi zima, bolí mě záda... tak poslouchám soundtrack z Hobita a doufám, že mi třeba přijde mail, že zítřejší seminář z farmakologie odpadá. To by bylo pěkný.

Dneska jsme zakončili druhý blok chirurgie. Myslím, že můžu říct, že interna mě baví víc. Zní to možná paradoxně, ale praktika z interny jsou mnohem akčnější než chirurgie. Ona totiž chirurgie zahrnuje víceméně jen postávání na sálech, kde je poměrně těžké něco zahlédnout. Na sále je pacient, hlavní operatér, asistent, instrumentářka, anesteziolog, oběhová sestra a většinou nějaký sanitář. K tomu nás šest mediků. Takže je setsakramentsky těžký najít si místo, ze kterého by bylo pořádně vidět. A i kdybyste nakrásně našli nějaké pěkné místečko, tak po dvou a půl hodinách stání by z pacientovy hrudi klidně mohl vylézt vetřelec a vám to bude stejně jedno. Takže asi tak.

Nádory. Všude jsou nádory. Odebírali jsme anamnézu u jedné starší paní. Úžasně milá dáma. Později jsme se dozvěděli, že paní má velmi nepříznivou diagnózu karcinomu žlučových cest. To už je tenhle semestr poněkolikáté. Nijak se tím neužírám, ale jsou to smutné příběhy.

Teď nás čeká blok neurologie a pak Vánoce. Už aby to bylo.