úterý 30. září 2014

Do čtvrťáku!

Tak jo, zítra to začíná. Čtvrťák. Nové i staré známé předměty. Farmakologie, které se děsím mnohem více, než jsem se před rokem děsila mikrobiologie. Rok, po kterém bych měla mít velice slušnou představu, co chci dělat dál. Interní, nebo chirurgický obor? Snad interní, řezat do lidí mě neláká. Nevím.

Plášť a fonendoskop nachystané, psací potřeby nakoupené... Ráno vstanu pravou nohou a s „Allons-y!" na rtech vyběhnu do čtvrťáku.


P.S. Nic neslibuji, ale pokusím se přidávat nové články s větší frekvencí než minulý akademický rok.

sobota 27. září 2014

Imunologie - 2. + 3. ročník

Pohodový a krátký předmět. Během letního semestru ve druháku a zimního ve třeťáku byly pouze tři praktika, přednášek bylo taky jen pár. Ty byly dobré, poskytnuté prezentace vynikající (ke zkoušce se z nich dá v klidu učit) a praktika byla taky fajn. Bylo řečeno něco v tom smyslu, že je jen na nás, kolik si z imunologie odneseme, a když se ke zkoušce naučíme alespoň ty základní věci, nikdo nám nebude dělat problémy. Sice to svádí k tomu, aby se člověk na imunologii úplně vykašlal, ale to rozhodně nedoporučuji. Jednak spoustu vědomostí z imunologie využijete v mikrobiologii a něco málo i v patologii, a pak i přes zvěsti, že ke zkoušce se stačí učit tři dny a pak zarecitovat, že imunitu dělíme na specifickou a nespecifickou, to zase až tak moc jednoduchý nebylo. První termíny byly někdy v listopadu, na zkoušku jsem se tak učila za plného provozu, věnovala tomu asi deset dní, a stejně se mi zdálo, že den dva navíc by nebyly vůbec špatné. Nepřišlo mi, že zkouška z imunologie je z těch, které se dají okecat. Okecat můžete patfyz, když máte solidní základ z fyziologie a ostatních předmětů, okecat můžete angličtinu, ale u imunologie bych na to tak nespoléhala. A navíc by mi to přišlo nefér vůči skvělým vyučujícím.

Jak už jsem řekla, učit se dá z poskytnutých prezentací, a když vám něco není jasné, najdete to v učebnici od Bartůňkové. Mě ale imunologie zaujala, tak jsem některým věcem chtěla porozumět trochu víc. Našla jsem bezvadné přednášky na YouTube od doktora jménem Mobeen Syed. Složitější věci jako např. vznik imunologické diverzity vysvětluje opravdu srozumitelně. S takovými materiály není učení řehole, ale radost. :D

K vlastní zkoušce - zkoušel mě prof. Krejsek, většinu času sice zabral jeho monolog o volbách do akademického senátu, ale jinak byl hrozně milý. :) Druhým zkoušejícím byl doc. Andrýs a podle všeho byl taky fajn. Tolik k imunologii.

čtvrtek 25. září 2014

Mikrobiologie - 2. + 3. ročník

Mikrobiologie. Strašně blbě se to pamatuje, učivo ve druháku v letním semestru je pekelně nudné a testy jsou příšernej vopruz. Ale na ústavu mají dvě neskutečně milé laborantky, některá praktika jsou zábavná a zkouška, které jsem se děsila, byla překvapivě pohodová. Přestože se budete při učení mikrobiologie kolikrát cítit asi nějak takhle,
nakonec zjistíte, že to nebylo tak hrozné. Fakt. Jestli náročnost anatomie ohodnotím 10 body z 10, pak mikrobiologie je 6/10. Pohoda, ne? :)

Tak jo, přednášky. Navštívila jsem jich jen pár a až na jednu nebo dvě výjimku mě nezaujaly. Podobně to cítili i ostatní, protože účast byla povětšinou mizivá. Praktika jsou jednou týdně, píšou se testy. Ty byly buď z tématu minulého, nebo aktuálního praktika. Většinou nám bylo řečeno, z čeho přesně to bude, jaké stránky ve skriptech si máme nastudovat. Ovšem těch několik prvních praktik, to bylo neskutečné utrpení. Agary. V tom a tom agaru je hovězí bujón, ovčí krvinky, vaječný bílek, v tomhle zase výtažek z hovězího srdce... Desinfekce a sterilizace. V autoklávu sterilizujeme při teplotě blabla po dobu blabla při tlaku blabla. Tuto desinfekci nesmíme míchat s tamtou desinfekcí, protože blabla... Tyhle nesmysly ve skriptech zabírají asi 30 stránek (možná ani to ne), ale věřte mi, bude to těch nejhorších 30 stránek ve vašem životě. Waterboarding? Pche, donuťte mě to číst a po dvou hodinách se vám přiznám k čemukoli. I děkan Kryštof Lautner by se Bobligovi hned doznal z čarodějnictví, kdyby mu tohle strčili pod nos. Naštěstí se časem přesunete k záživnějším věcem, uděláte si výtěr z tonsil, mikroskopický preparát a podobné věci a ve třeťáku už jsou praktika docela fajn. Dozvíte se i něco z praxe, třeba že někteří pacienti, když mají přinést vzorek stolice, jsou schopní dodat celý exkrement v zavařovačce. :D

Problém ovšem je, že i když stejně jako já zjistíte, že mikrobiologie je zajímavá a místy i zábavná, učit se to bude pořád příšerně. V knihovně vám dají dvoje skripta a ty jsou tak suchopárná a nudná, že jakmile jsem je otevřela, hned se mi začaly klížit oči. Tak jsem hledala další studijní materiál. Zkusila jsem mikrobiologii od Votavy a nebylo to nejhorší. Pak jsem ale čirou náhodou narazila na knihu Clinical Microbiology Made Ridiculously Simple. Úžasná věc, která z mikrobiologie udělala relativně dobře zapamatovatelný předmět. U kolika učebnic jste při čtení museli tlumit chechot? U žádné? Tak zkuste tuhle a uvidíte. Spousta legračních obrázků, vtípků a tak. Něco jako legendární seriál Byl jednou jeden život. Většina mikrobiologů by nad něčím takovým nejspíš ohrnula nos, pro mě to bylo vysvobození. Není tam samozřejmě všechno, ke zkoušce jsem si pár věcí musela dohledat ve skriptech a na internetu.

Testíky během praktik jsou sice otravné, ale dají se v pohodě napsat. Zápočtové testy taky nejsou nijak extrémně obtížné. My jsme měli jako novinku praktickou zkoušku, dělala se na posledním praktiku a nebyla těžká. Kouknete do mikroskopu, řeknete, co vidíte (př. G- diplokoky) a co by to tak asi mohlo být (nějaké Neisserie), prohlédnete si pár agarů s koloniemi a taktéž se pokusíte odhadnout, co za agary to je a co na nich roste. Pak se vás ještě zeptají na něco jednoduchého a můžete jít. Na ústní zkoušku jsem šla k doc. Ryškové. Byla velice příjemná, ale říkala, že příští rok asi zkoušet nebude. Jací jsou další zkoušející, netuším. Jak dlouho se na zkoušku učit? Já se na ni učila asi 3 týdny, ale myslím si, že i 14 dní by stačilo. Mikrobiologie není rozsáhlá (navíc spousta věcí se opakuje z imunologie), a když přijdete na to, jak a z čeho se ji učit, máte vystaráno.

úterý 23. září 2014

neděle 21. září 2014

Ještě jednou k učebnicím

Chci trochu upřesnit svoji adoraci zahraniční lékařské literatury. V první řadě, i když to tak možná nevypadá, proti českým učebnicím nic nemám. Trojanova fyziologie, Povýšilova patologie, které jsem už stihla pohanit, na naše podmínky nejsou špatné. Důvod, proč jsou zahraniční učebnice kvalitnější, není v tom, že jejich autoři, profesoři z Harvardu, Stanfordu, Johns Hopkins a dalších univerzit, jsou o tolik lepší než ti čeští. Ne, oni prostě mají podmínky, o kterých se našim autorům může jen zdát. Trh, na který Povýšil posílá svoji učebnici, je absolutně neměřitelný s trhem pro Robbinse. Ruku v ruce s tím jdou prostředky vynaložené na vydání knihy. Když víte, že vaši knihu budou kupovat tisíce studentů po celém světě, když máte takhle velký odbyt, tak si můžete dovolit víc. Můžete si najmout lidi, co vám udělají kvalitní ilustrace, upraví text tak, že vypadá hezky, čte se hezky. Můžete udělat tohle všechno a přitom výsledná cena bude pořád přijatelná. Basic Pathology jsem koupila za 1500 Kč. Má to 900 stránek, tabulky, schémata, plno obrázků, text je barevně rozlišený a hlavně je to přehledně a pochopitelně napsané. Povýšilova Obecná patologie stojí přes 900 Kč, specka dalších 1400 Kč. Dostanete něco přes 700 stránek, na kterých jsou dva sloupce textu, kde máte kolikrát problém odlišit, co patří k čemu. Obrázků je málo, černobílá schémata lze nazvat všelijak, ale určitě ne adjektivem „zapamatovatelná". Kvalita textu je různorodá, za Robbinsem pokulhává.

Takže při vší úctě k autorům české lékařské literatury, proč bych si měla kupovat Citigo, když za stejnou (a kolikrát i nižší) cenu můžu mít Superb? Pravda, tyhle Superby jezdí vlevo (rozuměj, že knihy jsou v angličtině), ale to není žádná velká překážka. (Mizerná automobilová analogie...) Moje angličtina není na bůhvíjaké úrovni, ale přesto jsem to zkusila, ve druháku se zvědavě začetla do Guytona, a i když jsem padesát stránek louskala celý pátek a sobotu, stálo to za to. Schválně si v knihovně půjčte některou světoznámou učebnici a zkuste si něco přečíst. Lékařská angličtina není složitá. Ovšem varuji - když vás to chytne jako mě, není cesty zpět. :D Minulý týden jsem si vyzvedla knížky do čtvrťáku (je jich zoufale málo) a doma si je skepticky prohlížela. Sice jsem si původně říkala, že jim dám šanci, ale skutek utek. Už googlím „best internal medicine books". :D

Fyziologie - 2. ročník

Každý vyučující během úvodních hodin spustí chvalozpěv na svůj předmět, že je tím nejdůležitějším že všech předmětů universa. V případě fyziologie na tom něco je. Když umíte fyziologii, znáte pravidla hry. Jasně, potřebujete ještě farmakologii, patfyz, patologii a další, ale to už jsou jenom takové dodatky ke hře. Fyziologie je základ.

Tahle sranda vám zabere dva semestry, chodí se na přednášky a dvakrát týdně na praktika. Přednášky nebyly špatné, problém ale je, že když budete fyziologii jen pasivně poslouchat, tak si moc neodnesete. A soustředit se a přemýšlet o vykládané látce po celou dobu přednášky - no, není to jednoduché. Když jsem si jela vlastním tempem podle učebnice, dalo mi to mnohem víc než přednášky. Ale i tak je dobré přednášky navštěvovat, protože každý přednášející má „to svoje", co pak vyžaduje u zkoušky.

Praktika jsou fajn, je to zábava. Natočíte si EKG, spočítáte erytrocyty, zjistíte, kteří spolužáci si nečistí uši, budete humánně týrat potkana a králíka, točit se na židli, bodat se do prstů, ušních lalůčků, budete se snažit o nemožné - totiž udělat dokonalý krevní nátěr, podíváte se na kolegu/kolegyni, jak se dobrovolně dusí... Jak říkám, zábava. Veselí trochu kazí testy, které se píšou po dobrání daného systému. Není to (nebo aspoň v naší skupině to nebyla) žádná dávačka.  Mám dojem, že u testíku z kardiovaskuláru se pro velký úspěch dokonce přidával bonusový termín na opravu. Aby toho nebylo málo, tak se během praktik zkouší. Nevím, jak další vyučující, ale MUDr. Šafka se s tím vůbec nepáral. :D Jeho zkoušení bylo ovšem ohromně přínosné, vždy jsem si, ať už z pozice zkoušeného, nebo z mnohem milejší pozice diváka, skvěle ověřila, jestli danému tématu rozumím.

K zápočtu potřebujete napsat všechny testy a udělat jednu prezentaci. Na konci letního semestru vás čeká praktická zkouška - vytáhnete si téma jednoho praktika, a pokud je to možné, tak zopakujete pokus, úkon, který se na praktiku dělal. Řeknete něco k teorii, zkoušející položí pár otázek a je to. Pak už jenom ústní. :) Optimální jsou tři až čtyři týdny učení a stěžejním otázkám (tj. většině otázek) musíte opravdu rozumět. O zkoušejících kolují různé zvěsti, často v tom smyslu, že jsou nepříjemní a s oblibou pořádají letecké dny. :D Tak hrozné to zase není, i když Ústav fyziologie by v souboji s těžkou konkurencí pomyslnou cenu Ústav sympatie nejspíš nezískal. Já jsem šla na zkoušku k prof. Červinkové - je férová, nedává zákeřné otázky, ale chytá za slovo, tak bacha na to. :)

A na závěr učebnice. V knihovně dostanete Trojana. Nic moc, jsou tam dokonce chyby. (Něco jiného je starý Trojan, dvoudílná dobře napsaná učebnice.) Fyziologie od Kittnara je vlastně novější vydání Trojana a není o nic lepší. A teď pozor, Trojan ke zkoušce nemusí stačit. Není to můj výmysl, sama prof. Červinková nás na začátku semestru takto varovala. Dokonce když jsem se u zkoušky v jednom okamžiku na Trojana odvolávala, odvětila, že Trojan není autoritou, kterou by uznávala. Podobné zkušenosti u jiných zkoušejících mělo více lidí. Tak z čeho se učit? Fyziologickým ústavem dostatečně uznávanou učebnicí je Ganong. Dobrá učebnice, přeložená do češtiny. Akorát na první čtení je dost náročná. Ale když už se v tématu zhruba orientujete, tak poslouží skvěle. Sama jsem ji několikrát použila a s klidným svědomím ji můžu doporučit. Ale mým absolutním favoritem je Guyton and Hall Textbook of Medical Physiology. Fantastická kniha napsaná tak jednoduše a přehledně, že by fyziologii pochopil i blbej. Je sice poměrně rozsáhlá a ukecaná, ale čas, který s ní strávíte, se vám bohatě vyplatí. Spousta přehledných schémat, grafů, obrázků... A navíc je tam i trochu patofyziologie, můžete ji tak využít i ve třeťáku. Guyton je fyziologická bible, na kterou přísahají studenti a učitelé po celém světě, a s ním budete u zkoušky neprůstřelní. Prý tu byly snahy přeložit Guytona do češtiny, ale sešlo z toho. Děsná škoda.
No a kdybyste chtěli být opravdu důkladní, tak si přečtěte knihu prof. Holečka o metabolismu. On se při zkoušce na metabolismus podrobně vyptává, tak mu můžete udělat radost a zarecitovat něco z jeho knížky. Četla jsem ji a je docela dobrá.

Abych to nějak uzavřela, tak dím toto - fyziologie patří mezi předměty, o kterých můžu bez zaváhání říct, že mě bavily, a myslím si, že právě fyziologie je nejdůležitějším předmětem prvních tří ročníků.

čtvrtek 18. září 2014

Patologická anatomie - 3. ročník

Nejdůležitější předmět 3. ročníku, konečně něco, co už fakt připomíná medicínu. Patologie vás možná naplní zmarem, ale oproti anatomii se můžete utěšovat faktem, že učit se všechny ty glomerulonefritidy a nádory má mnohem větší smysl než biflování se miliónu hrbolků, rýh a proláklin na os temporale. A vůbec, oproti anatomii je patologie mnohem jednodušší a zábavnější.

Záležitost na dva semestry, přednášky + praktika, která jsou jednou týdně. Přednáší různí vyučující, bezvadné jsou přednášky prof. Šteinera a prof. Ryšky. Ještě mě zaujaly ledviny, ty myslím odvykládal MUDr. Podhola. Někteří přednášející mě ohromili méně, ale vy výsledku přednášky z patologie hodnotím příznivě.

Co se praktik týče, tak je to histologie v bleděmodrém. S asistentem/asistentkou projdete několik preparátů + teorii. Během praktik se nezkouší, testy se nepíšou. Teď sice voláte hurá, ale ono zase není tak jednoduché donutit se průběžně učit, když nad vámi neční hrozba písemek. :) K získání zápočtu musíte projít zkoušením z preparátů - dostanete dva preparáty, měli byste je poznat, říct k tomu teorii a pak se asistenti třeba ještě na něco zeptají. S přesnou identifikací preparátů se to zase tolik nehrotí. Zaměnila jsem malobuněčný karcinom plic s dlaždicobuněčným a nevyhodili mě. Mnohem důležitější je teorie a ta zhruba odpovídá tomu, co bylo řečeno na prakticích. Takže pokud jste během semestru věnovali patologii alespoň trochu úsilí, tak 4 až 5 dnů na učení bohatě stačí.

Zkouška má dvě části, písemnou a ústní. Písemná část se píše během červnových (a snad i prvního červencového) pondělků na posluchárně. Hranice je na 60%, když test nenapíšete, ztrácíte první termín. U dalších pokusů se test nepíše. Pokud na test nepřijdete, též ztrácíte termín. Test si klidně můžete napsat na začátku června a na ústní jít třeba až v září. 80 otázek, mnohočetný výběr odpovědí, na celou srandu máte 1,5 hod. Dá se to v pohodě napsat na první pokus, ale jsou tam i pěkné zákeřnosti. Jestli má ten a ten nádor úmrtnost 65%, ve kterém státě je nejvyšší výskyt karcinomu jícnu a podobné ptákoviny věci. Když to přežijete, můžete na ústní. Zkouší Ryška a Šteiner. O Ryškovi nemůžu říct nic špatného a co jsem slyšela, tak Šteiner je taky fajn, jen se vyptává na věci, které s patologií tak úplně nesouvisí. Třeba na Prodanou nevěstu. :D Abych to shrnula, zkouška z patologie je spíše benigní. S učením se na ni je to horší. Aspoň měsíc to chce a u nádorů si budete zoufat a proklínat okamžik, kdy jste se rozhodli, že půjdete na medicínu. Ale kardiovaskulár a plíce jsou vyloženě zábavné a ledviny jsou fascinující. :D

Teď k učebnicím. Nafasujete Obecnou patologii a Speciální patologii od Povýšila. Jako autor je na učebnicích uveden i prof. Šteiner, ale přesto nám při první přednášce řekl, ať se učíme z Robbinse. Pravda pravdoucí! Je to geniální učebnice, se kterou se Povýšil při vší úctě nemůže rovnat. Já jsem přelouskala 10 stránek, zavřela to a pak si říkám, o čem to sakra bylo. Studentsky nepřívětivá učebnice. Toť můj názor. To Robbins, to je něco, hned bych na něj zapěla oslavné ódy, kdybych ovšem uměla zpívat... Pro úplnost, mluvím o Basic Pathology. Pak je ještě velký Robbins neboli Pathologic Basic of Disease. To je to samé, jen s 500 stránkami navíc. Dobrý pro fajnšmekry. Já bych dneska šla spíš do velkého, protože v Basic Pathology něco nebylo, ale můj názor je třeba brát s rezervou, neboť jsem úchylná na tlusté knížky. S kombem Basic Pathology + přenášky máte vystaráno.
Mezi studenty kolují vypracované otázky, někdo se učil z nich, ale jsou tam chyby a většina z toho je stejně opsaná z Povýšila... Dobrá jsou stará Šteinerova skripta, můžete si je vytisknout a brát na jeho přednášky, ulehčí vám to práci.
Ještě jedna učebnice - patologie od Goljana. Dobrá na opakování, jsou tam i věci z kliniky - prostě takový širší pohled na patologii. Ale to jen tak na okraj. A na závěr si nechám Pathomu - to jsou videa, vlastně prezentace s namluveným komentářem Dr. Sattara. Super, když o daném tématu víte velké kulové a na přednášce jste nebyli. :D Takové intro, prequel, zahřívací kolo, po kterém se můžete bez větších zmatků začíst do učebnice.

Tak to by bylo vše.