pátek 30. října 2015

Acidy Reflux


Nestíhám. Nicméně pořád to není tak hrozné, abych neměla čas na prokrastinaci. Takže po přečtení kapitoly o refluxní chorobě jícnu jsem si chtěla zahrát další level ve hře Rayman Fiesta Run. Level 27 se jmenuje "Acidy Reflux". Myslím, že "LOL" je zcela namístě...

No a aby ten článek nebyl tak moc krátký, tak přidám jeden postřeh. Není neobvyklé, že se na interních odděleních sejdou skupinky mediků ze třeťáku, čtvrťáku a páťáku. Jak je odlišit? Postačí prostá aspekce - třeťáci překypují entusiasmem, čtvrťáci brblají "Zase pacienti" a páťáci se ptají, jestli dané vyšetření proplatí pojišťovna...

úterý 27. října 2015

Žiju. Zatím.

  

Ahoj. Někdo se mě na Ask.fm ptal, jestli nejsem mrtvá. Ne, nejsem. Proč nepíšu články? Protože páťák, protože interna a jejích 300 otázek, protože prokrastinace... Výmluvy, výmluvy, já vím. Zkrátka se mi nechce. Ne, že bych se vůbec nesnažila. Občas mám lehce manickou náladu a někdy po půlnoci začnu psát článek, ale pak si řeknu, že se radši pořádně vyspím. V učebnici interny se píše, že kdo málo spí, tak snáze přibírá na váze.

Co bych vám řekla... Docela mě zaujala praktika z ORL, což nejspíš bylo zapříčiněno tím, že jsme nevyšetřovali žádného pacienta, jen sami sebe. Praktika z rehabilitace - tam se mi moc líbilo, když jsem viděla pána, co měl amputované obě dolní končetiny, jednu ve stehně, druhou pod kolenem, jak si nasadil protézy a šel. "Vstaň a choď!" Bylo v tom něco velkolepého. Pak psychiatrie. Je to úžasně zajímavé, ale dělat bych to nechtěla. Fajn byla exkurze do LNN v Nechanicích. Popovídali jsme si s jedním pacientem - mladý, inteligentní a pohledný muž s úspěšnou kariérou, jen měl takový menší pervitinový problém... Říkal, že se asi třikrát pokusil o sebevraždu. Nedopadlo to i z toho důvodu, že poprvé se na oprátce rozvázal uzel a podruhé se lano přetrhlo... Zasmějte se, zděste se, jak je libo... Někteří pacienti se mi vryjí do paměti. Ve třeťáku jsem na hematologii viděla mladou paní, co měla mozkový lymfom. Jednu stranu těla měla plegickou a říkala, že má tři děti a nejmladšímu je několik měsíců. Na psychiatrické klinice byla paní s těžkou bipolární afektivní poruchou. Kvůli svému zdravotnímu stavu nikdy nepracovala. Nám říkala, že kdyby mohla, tak by ráda byla zdravotní sestrou, že by chtěla pomáhat lidem. Na dotaz, jak si představuje svoji budoucnost, odpověděla, že chce dobře vychovat své dcery. Tu paní taky nezapomenu.

No a teď máme praktické lékařství. Money, money, money... Buďte praktickými lékaři. Kupte si auto, dejte si ho do nákladů. Praktik přece auto potřebuje. Buďte praktickými lékaři. Nečekejte do padesáti, abyste si mohli něco užít. Buďte praktickými lékaři. Buďte vysmátí...

No, tak jsem přece jen něco napsala. K tomu obrázku nahoře: A) Litrový "hrnéček". Většinou tam mám Earl Grey, při dnešní melancholické náladě bych si nalila i něco jiného. B) Burešova interna a pneumokoniózy. C) Davidson's Principles and Practice of Medicine. Moje hlavní učebnice na internu. D) To jsem zrovna prokrastinovala s Roxy Music. E) Oxford Handbook of Clinical Medicine. Become the doctor you want to be. Tak určitě. F) Vytištěná přednáška "Profesionální nemoci dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice". Vzrušující. G) Křivka JVP. Jedna z věcí, které pravidelně zapomínám. H) Oxford Asses and Progress: Clinical Medicine. Když mám čas a chuť hrát si na House. A kazuistiky neumřou.

Playlist. Něco od Roxy Music, protože Bryan Ferry je králem smyslnosti. Money od Pink Floyd pro praktické lékaře. Annie Lennox a Why. Proč? "Some things are better left unsaid." Tak to by pro dnešek mohlo stačit. Nestíhám!

čtvrtek 3. září 2015

Twitter

Před chvílí mě napadlo propojit blog s další sociální sítí. Ask.fm se celkem osvědčilo, teď vyzkouším Twitter. Proč? Během studia medicíny člověk zažije spoustu zajímavých věcí, jenže ne každý zážitek lze přetvořit ve článek. Ale napsat tweet o 140 znacích? To už je jiná. Uvidíme, jakou životnost tenhle experiment bude mít... :)

pondělí 3. srpna 2015

Praxe po 4. ročníku

Prázdninová praxe po 4. ročníku je čtyřtýdenní - dva týdny na interně, dva na chirurgii. Já jsem si ji splnila během července ve FNHK. Po zkušenostech ze sesterské praxe po 2. ročníku (jeden týden na dětské klinice, druhý na gynekologii a třetí v dětském stacionáři) jsem si nedělala velké naděje, že ty čtyři týdny budou nějak významně přínosné, ale nakonec to tak špatné nebylo.

První týden jsem strávila na gerontometabolické JIPce. Intenzivní medicína mě hodně zaujala. Kdybych věděla, jak to bude zajímavé, nechala bych se původně napsat na gerontometabolickou JIPku na celé dva týdny. Byla jsem tam ještě s jedním kolegou a lékaři se nám celkem věnovali, hodně věcí ochotně vysvětlili. Kolegu, který tam byl už druhým týdnem, dokonce nechali psát dekurs. Co si pamatuji, tak asi dva pacienti byli po transplantaci ledviny, byl tam pacient s těžkou akutní pankreatitidou, několik cirhotiků s krvácením do GITu. Nemůžu nevzpomenout na velmi dementní prastarou vousatou paní, která při příjmu bez přestání opakovala "Kočka tu není". Když jsem se na ni šla podívat druhý den, začala se svlékat, kývala na mě prstem a říkala "Květo, pojď sem. No tak pojď sem." :) K moc věcem jsem se nedostala (hlavně jsem vyšetřovala pacienty - což taky nebylo špatné, protože během praktik z interny člověk prakticky nemá šanci si pacienta vyšetřit samostatně), víceméně jsem jen přihlížela, ale tady mi to ani moc nevadilo, protože se pořád něco dělo a bylo na co koukat. Taky jsem si odskočila na soudní podívat se na pitvu, respektive na její výsledek.

Následující týden jsem byla na kardiologii na lůžkovém oddělení. Dvakrát záživné to nebylo. Když se to tak vezme, dělala jsem toho víc jak na gerontometabolické JIPce (anamnéza, fyzikální vyšetření, ortostatický test, MMSE, "příjem nanečisto"), ale ke koukání tam nic nebylo (sami lékaři na oddělení mi to omluvně říkali). Ráno je vizita, pak si lékaři sednou k počítači a píšou, píšou a píšou (já mám sice tak trochu grafomanské sklony, ale při představě, že tohle mě čeká taky, se začínám děsit). Jo, a víte, jak se liší velká vizita na kardiologii a vesmír? Nijak, obojí je nekonečné. Jinak jsem viděla PTA (perkutánní transluminální angioplastiku), obrovský dekubitus a velmi obézního pacienta - 280 kg.

Třetí týden už byl chirurgický - byla jsem přidělena na traumatologii a z celé praxe bych právě tento týden hodnotila jako nejméně záživný. Lékaři, který mě měl na starost, bylo úplně fuk, jestli tam jsem, nebo nejsem, takže jsme si s kolegyní, která byla na traumatologii se mnou, určovaly svůj program samy. (Na druhou stranu, kdybych řekla, že mám o traumatologii zájem (což rozhodně nemám), tak by to určitě bylo o něčem jiném.) Většinu času jsme trávily na sálech a Emergency. Na Emergency to nebylo špatné a poprvé jsem si vyzkoušela šití. Řezná rána na dlani na dva stehy. Nemohla jsem se dostat do rukavic, klepaly se mně ruce, celkově jsem si počínala dost nešikovně, ale účel to splnilo. Moje první dva stehy. Podle pacienta "krásná práce". :D

A závěr praxe jsem strávila na oddělení všeobecné chirurgie. To se mi líbilo a tak trochu to otřáslo s mým ještě nedávno pevným přesvědčením, že chirurgii určitě dělat nechci. Byla jsem hlavně v ambulancích a na sálech a taky jsem asistovala. Vůbec nechápu, proč jsem se asistencím tak dlouho vyhýbala. Když se můžete umýt, když se oblékáte do sterilního modrého pláště, když zašíváte pacientku po operaci kýly... - najednou je ta chirurgie úplně o něčem jiném. Od teď se k asistencím cpu hlava nehlava, jdu i přes mrtvoly. :D Z operací jsem viděla laparoskopickou resekci adenokarcinomu tlustého střeva (to bylo super, asi první operace, kterou jsem fakt zaujatě sledovala), resekci jaterních segmentů kvůli metastázám adenokarcinomu tlustého střeva, tyreoidektomii a konstrukci anastomózy na tenkém střevě. Na ambulanci zase byly hlavně diabetické nohy a sem tam nějaká ICHDK. Není to zrovna hezký pohled. V paměti mi utkvěl jeden pacient, taky diabetik, s amputací levé DK ve stehně. Nebyl tak starý, ale vypadal neuvěřitelně sešle. Troska. Vůbec nekomunikoval, jen koukal do země. Když ho manželka a sanitář překládali z invalidního vozíku na lehátko, sběrný sáček na moč (byl zacévkovaný) mu zavěsili za tričko na krku a vzali ho do náručí. Byl to jeden z těch momentů, kdy si velmi jasně uvědomíte, že život je někdy tak příšerně odpornej a hnusnej a že máte z pekla štěstí, že vás tyhle hrůzy zatím nepotkaly. "Hrozný, hrozný, hrozný...," říkáte si a horoucně doufáte, že vám a vašim blízkým se tohle vyhne. Naštěstí podobné okamžiky netrvají dlouho a banální myšlenky jako "Mám si k obědu koupit kebab, nebo sendvič?" brzy převládnou. Ještě že tak. Jinak by se z toho jeden zbláznil.

Ale nechci končit takhle smutně, tak přihodím něco zábavnějšího. Do ambulance přišel výrazně obézní pacient s defektem na plosce nohy. Jak si lehal, kovová konstrukce lehátka se povážlivě roztřásla a začala vydávat dosti varovně znící zvuky. "To určitě praskne," říkala jsem si. Neprasklo nic, lékař ošetřil nohu a pacient se začal zvedat. Znovu se místností rozlehly ty varovné zvuky, tentokrát ještě naléhavěji. "Tak teď," říkám si, "teď už to praskne." Najednou se ozval takový trhavý zvuk a pacient vyhrkl "Já vám tady ještě rozbiju postel. To by tak chybělo." Zdrženlivě jsme se zasmáli a snažili se nenápadně zjistit, zda došlo ke škodám, a jestli ano, jak moc rozsáhlé jsou. Jeden rychlý pohled napověděl, že to fakt prasklo. Ne však kovová konstrukce, ale deska, snad z dřevotřísky, nebo z něčeho podobného, která byla pod matrací. Pod tíhou pacientova mohutného pozadí vznikla nádherně okrouhlá trhlina přesně ve tvaru písmene U a část desky hned u obloučku pomyslného U opustila horizontální rovinu a naklonila se směrem k zemi. A protože jsem velmi solidní a chovám se profesionálně, smát jsem se začala, až když pacient odešel.

No, tak taková byla moje praxe.

neděle 2. srpna 2015

Biologie - 1. + 2. ročník

Biologie je relativně pohodový předmět, který vás čeká v letním semestru 1. ročníku a v zimním semestru 2. ročníku. V prváku vám pravděpodobně biologie bude úplně ukradená, ale v druháku si na ni vyhraďte čas. Jednak je to (alespoň dle mého mínění) dost zajímavé a některé věci se vám budou hodit do dalších předmětů.

Výuka probíhá formou přednášek a praktik. Valnou většinu přednášek odvykládá prof. Červinka a vsadím se s vámi o co chcete, že určitě nezapomene zmínit historku, jak chtěli na půdě naší lékařské fakulty usmířit Watsona a Cricka (dost možná ji uslyšíte víckrát). :D Na přednášky choďte, jsou dobré a často i docela zábavné. Praktika jsou jednou týdně a s naším asistentem jsme žádné průběžné testy nepsali, ani se nezkoušelo. Jak je to bylo jinde, netuším. Většina praktických cvičení byla výborná (např. sestavování karyotypu, elektroforéza), jen některá byla vysloveně nudná (např. prohlížení si preparátů varlat sarančete). Z praktik je třeba vypracovat protokoly, na jejich konci je odevzdáte. V letním semestru si také vyberete jeden odborný článek z oblasti biologie, vlastními slovy popíšete, o čem je, a odešlete to asistentovi na e-mail. V zimním semestru musíte zpracovat referát na zadané téma.

Na zápočtové testy se naučte hlavně podklady na praktika a neuděláte špatně, když si alespoň trochu projdete přednášky. Hranice úspěšnosti je na 75%, klasicky máte dva opravné pokusy. Náročnost není nijak závratná, ale během jednoho večera se to nenaučíte. :)

A teď už ke zkoušce - na učení si vyhraďte asi 14 dní, mělo by to bohatě stačit. Učit se můžete klidně z jen z poskytnutých prezentací z přednášek, nicméně je lepší mít po ruce nějakou knížku. Menším zádrhelem bylo, že některé otázky nebyly vůbec zmíněny v přednáškách, ani v učebnicích, proto jsem během učení se na zkoušku strávila poměrně dost času googlením. U zkoušky si táhnete 3 otázky a celé se to nese v poměrně přátelském duchu, neslyšela jsem o nikom, kdo by si stěžoval na nepříjemné zkoušející.

Na závěr něco málo k učebnicím - v knihovně nafasujete zastaralého (zeleného) Nečase, novější (žluté) vydání je (nebo alespoň bylo) vyhrazené pro zubaře. I z toho starého Nečase se dá učit, ale královnou mezi učebnicemi biologie je kniha Základy buněčné biologie od Albertse. I profesor Červinka ji opakovaně doporučoval. Je to pořádná bichle, ale jestli vás biologie zaujala, tak si ji určitě sežeňte. Čte se úžasně a má nádherné ilustrace.

neděle 26. července 2015

Subjektivní hodnocení obtížnosti předmětů

Hodnocené jsou pouze předměty zakončené zkouškou. Jak je z nadpisu patrné, jde o hodnocení subjektivní a ještě zkreslené časovým odstupem od některých zkoušek.


A ještě jednou, tentokrát přehledněji a s více předměty. :)

1. ročník

Biofyzika - 5/10
Latina - 3/10
Anatomie - 10/10
Histologie - 7/10

2. ročník

Biologie - 6/10
Základy praktického lékařství - 1/10
Biochemie - 7/10
Fyziologie - 8/10 

3. ročník

Základy lékařské imunologie - 4/10
Propedeutika vnitřního lékařství - 4/10
Mikrobiologie - 6/10
Lékařská psychologie a komunikace s nemocným - 1/10
Odborný anglický jazyk - 1/10
Patologická anatomie - 9/10
Patologická fyziologie - 6/10

4. ročník

Radiodiagnostika a nukleární medicína – 4/10
Stomatologie – 2/10
Farmakologie – 9/10
Tělovýchovné lékařství – 2/10
Anesteziologie a základy intenzivní medicíny – 1/10
Dermatovenerologie – 5/10
Neurologie – 8/10

neděle 19. července 2015

Biochemie - 2. ročník

Biochemie je předmět, se kterým se budete potkávat ve druhém ročníku, a i když má z biochemie leckdo obavy, tak vás mohu uklidnit, že rozhodně nejsou na místě. Myslím, že je docela těžké si biochemii díky fantastickým vyučujícím alespoň trochu neoblíbit. V pomyslné soutěži o nejsympatičtější ústav fakulty by Ústav biochemie s přehledem, tak asi o deset koňských délek, vyhrál. :)

Výuka probíhá formou přednášek, seminářů a praktických cvičení. Nejprve se probere anorganická a organická chemie, později se přejde na biochemii. Naprostá většina přednášek je skvělá, poskytnuté prezentace jsou taky bezva. Jednou týdně jsou praktika, na jejich začátku se zkouší, většinou z věcí, které souvisí s tématem praktika. Je to dost benigní záležitost. Jen tak namátkou, mezi témata praktik patřilo např. vyšetření enzymů u srdečních lézí, vyšetření moči atd. Vlastní praktika nejsou náročná, mě docela bavila. V průběhu praktického cvičení musíte vypracovat protokol, který na konci praktik předložíte asistentovi ke schválení.

Abyste si ty polymery lépe zapamatovali.
Jednou týdně bude mít vaše studijní skupina také seminář, kde se probírají témata, která si zaslouží více pozornosti a během přednášek pro ně nebyl prostor. Během seminářů (ale ne pokaždé) se píší testy, nejsou nijak zvlášť obtížné. Asi dvakrát, nebo třikrát budete místo testu psát esej. Dostanete nějaké téma a něco málo o něm napíšete. Myslím, že já jsem měla význam makroergní vazby a snad něco o antioxidantech. Hodnocení esejí je poměrně blahosklonné. K zápočtu musíte mít ze zkoušení, testů a esejí výsledný průměr do 3,0.

Když dokončíte anorganickou a organickou chemii, píše se semestrální test, kterým musíte projít. Co si pamatuji, tak nějak intenzivně jsem se na něj neučila, jen jsem si prošla skripta a přehled příkladů a testových otázek.

V letním semestru je to stejná písnička, jen zpracujete a prezentujete zadané téma. A teď už ke zkoušce. Má část písemnou a ústní. Test se píše ráno v den zkoušky, musíte ho zvládnout, abyste postoupili k ústní části zkoušky. U opravných termínů se už test nepíše. Pokud je všechno při starém, zkouší prof. Řezáčová, doc. Stoklasová a doc. Cerman. Mě zkoušela prof. Řezáčová a byla to jedna z nejpříjemnějších zkoušek vůbec. Z doslechu vím, že i doc. Stoklasová i doc. Cerman jsou velice příjemní. Pro úplnost dodávám, že se táhnou 3 otázky. A jak dlouho se na zkoušku učit? Tři týdny jsou, zvlášť jestli to s aminokyselinami a jejich metabolismem myslíte vážně, optimální.

Pokud jde o učebnice, tak si zcela vystačíte s tím, co dostanete v knihovně. Skripta na anorganickou a organickou chemii jsou mnohem lepší a srozumitelnější než leckterá středoškolská učebnice chemie. A v Ledvinově Biochemii pro studující medicíny je učivo také vyložené velmi dobře. Tolik vychvalovaná Harperova biochemie mě naopak nezaujala. Pokud chcete zkusit něco v angličtině, tak skvělá je Lehninger Principles of Biochemistry a Marks' Basic Medical Biochemistry

středa 1. července 2015

Dermatovenerologie - 4. ročník

Tak jo, dermatovenerologii mám zčerstva za sebou, tak k ní něco napíšu. Jak je z nadpisu patrné, jedná se o předmět 4. ročníku, setkáte se s ním v letním semestru. Výuka probíhá formou přednášek a praktických cvičení. K přednáškám vám nic nepovím, jelikož jsem na žádné nebyla. Pokud jde o praktika, tak vězte následující - celé to proběhne ve dvou týdnech, vyslechnete si pár mikrolekcí, podíváte se do ambulancí a poraden, dozvíte se, jak probíhá fototerapie, navštívíte pacienty na lůžkovém oddělení atd. Jo, taky budete poučeni, jak se podává hlášení pohlavních nemocí. :)

Během praktik se může psát test, naše skupina ho psala dvakrát. Jeho výsledek vám zapíší do karty, ale zřejmě se k němu nijak významně nepřihlíží. Zápočet se dává za splněnou docházku. Můžete mít dvě absence.

Na zkoušku se stačí učit ze skript (kde se mimo jiné dozvíte, že silonové ponožky se zcela určitě nehodí pro práci v gumových holínkách) a z učebnice. Ale opravdu není dobré kožní podcenit, protože ať se to nezdá, tak těch informací je tam docela dost a pamatuje se to blbě. Lepší je počítat tak s dvanácti dny učení, i když se našli i tací, co to zvládli za čtyři dny. Zkouška má část praktickou a teoretickou. Praktická část - jdete k pacientovi a vyšetříte ho. Prostě anamnéza a podíváte se, co na té kůži má. S velkou pravděpodobností dostanete pacienta s psoriázou, tak je dobré o ní něco vědět. :) Pak to odprezentujete, zkoušející se na něco zeptá, ukáže vám na pacientovi nějaké kožní eflorescence, které pojmenujete, a to je všechno. V teoretické části si vytáhnete 5 receptů, které musíte napsat, a 3 otázky. Mě zkoušel doc. Ettler a byl fajn, byl trpělivý a všechno to ze mě dostal. :) Ptal se i na věci, které s vytaženými otázkami nesouvisely, ale nebylo to nic těžkého. Z minulých let se nesly zvěsti, že zkouška u doc. Nožičkové není žádná legrace, ale co jsem slyšela, tak letos byla hodná. A doc. Salavec se zase vyptává na latinské citáty (Mortui vivos docent.) a nositele Nobelovy ceny za fyziku. :D

Desperado. Kdo neviděl, tak to napraví. Nejlepší film Roberta Rodrigueze.

úterý 30. června 2015

Čtvrťák hotový

Říká se, že čtvrťák je v pohodě, že se člověk moc nenadře. Jaká byla skutečnost? Čtvrťák je možná z prvních čtyř ročníků skutečně nejlehčí, ale dvakrát velká sranda to není. Z farmakologie jsem byla příšerně zoufalá, neurologie a jejích 223 otázek rozhodně nebylo něco, co bych zvládla levou zadní, a ani ta zatracená dermatovenerologie se sama neudělala. Kožní je totiž docela zrádné. Ta malinkatá skripta a knížka vypadají nevinně, ale učí se to blbě. Představovala jsem si, že si to budu jen tak pozvolna pročítat, pohoda, žádný stres, jenže pak jsem dva dny před zkouškou o většině kožních onemocnění věděla jen to, že je to jakýsi flek a že když to napatlám kortikoidy, tak to možná zmizí... Panika! Tak jsem se do těch papul, makul, erytémů a bůhví čeho ještě musela pořádně opřít a výsledkem bylo, že po třech hodinách spánku jsem na zkoušku šla úplně grogy. Naštěstí to dopadlo, a tak si teď můžu užívat pár dní volna a pak mě čeká čtyřtýdenní praxe z interny a chirurgie.

A ještě jedna věc - během učení se na zkoušku jsem v prokrastinačních chvilkách (které se velmi snadno protáhly v dlouhé chvíle) znuděně brouzdala po internetu a překvapilo mě, kolik nových medicínských blogů se po přijímačkách vynořilo. Všechny objevené jsem přidala do seznamu blogů a jejich autorům přeji, aby jim nynější nadšení vydrželo co nejdéle. :)

Florence + The Machine jsou moje nová vášeň. Sice už je nějaký ten pátek poslouchám, ale s jejich novým albem jsem si znovu pustila i ty staré a klobouk dolů. Jsou skvělí :)

čtvrtek 25. června 2015

Eunuši akné nemají

Achjo, ještě jedna poslední zkouška. Dermatovenerologie. Za jasných letních dnů o svoji zeleninovou zahrádku nepečujte v plavkách, obzvláště pokud pěstujete celer a petržel. Mohli byste si uhnat fototoxickou dermatitidu. A ano, eunuši akné nemají.

Edit: PRÁZDNINY

úterý 14. dubna 2015

Krátké ublognutí

Ahoj. Po dlouhé době jsem se rozhodla zaktualizovat svůj blog. Co se zatím v letním semestru událo? Nic zvláštního. Týden chirurgie, týden interny, týden kožního. Jen tak na okraj, kožařka rozhodně nebudu. Kdo se má v těch flecích a pupíncích vyznat?

Pak následoval týden tělovýchovného lékařství zakončený zkouškou. Ne že by to bylo úplně nezajímavé, ale můj šálek kávy to rozhodně nebyl. Číst si o tom, jak se organismus adaptuje na zátěž, je jedna věc, učit se na zkoušku, jak motivovat sportovce, kolik m² na osobu má být v sauně (dva, kdyby to snad někoho zajímalo), je věc druhá... A co se vlastní zkoušky týče, tak mám nachystaný tenhle GIF, ze kterého pochopíte, že na předmět se všeříkající zkratkou TVL nebudu vzpomínat v nejlepším.


Ale dost už o TVL. Teď máme psychiatrii a naše skupina má praktika na oddělení, kde jsou hospitalizováni pacienti se závažnými formami onemocnění. Zatím jsme viděli dva pacienty se schizofrenií a odebírání anamnézy bylo hodně zajímavé. Když pacient vypráví o bludech a halucinacích, kterým pevně věří, tak vůbec nevím, jak k tomu mám přistoupit. Nemůžete jim to vyvrátit, nemůžete pacientce říct, že rozhodně neuhořela a že kosti jí určitě nezmizely, že je to blbost. K ničemu by to nebylo. Tak se jich na ty bludy a halucinace vyptáváte a při tom si říkáte (nebo alespoň já si říkám) „To je teda slušnej bizár." Úžasně zajímavý, ale úplně jiný, podivný předmět. A když o tom teď přemýšlím, tak spíš budu kožařka než psychiatrička, protože kdybych měla dělat psychiatrii, tak bych se asi dřív nebo později zbláznila... 

Jo a zítra máme exkurzi do Psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě. Tak uvidíme.

neděle 15. února 2015

Farmakologie pokořena

Farmakologie hotová. Myslím, že si potlesk a oslavné halekání zasloužím, protože tahle zkouška, to bylo něco. Takže nejprve jeden GIF, kterým si pohladím svoje ego... :D


Hrozný, zoufalý, děsný. Zlej sen. Vždyť já vůbec netuším, jak se mi tu zkoušku podařilo udělat. Zlatá patologie! Vůbec, ale vůbec se to nedalo zapamatovat. Mohla jsem to číst, kolikrát jsem chtěla, ale na konci jsem byla ráda, když jsem k danému léčivu řekla dvě, tři věty. Měla jsem kartičky, stručně zpracované otázky, vulgárně pojmenovaný excelovský soubor, kde v jednom sloupci byl název léčiva a v druhém skupina, do které patří. Měla jsem plno mnemotechnických pomůcek (docela hrdá jsem na tuhle - "Joe Biden bere biperiden a je z toho dementní."), ale stejně mi to všechno bylo houby platný. Boj s větrnými mlýny.

Zkouška samotná byla hrozně fajn, ale čtrnáct dní před zkouškou, kdy se mi v hlavě honilo jen "To je marný, to nikdy nedáš", to bylo na oběšení. Nebo stylověji - na spolykání dostatečného množství paracetamolu.

Přežila jsem farmakologii, tak teď už snad přežiju všechno.

středa 14. ledna 2015

Krize

Učím se farmakologii a zoufale nestíhám, nic si nepamatuji. Docela jsem to podcenila a teď se několikrát denně přistihnu, jak si potichu mumlám „Je to v p*deli."

Ať žije zkouškové.

Minimálně do půlky února se loučím, pak se možná vzchopím a něco napíšu. Uvidíme. Mějte se famfárově.


Edit: JUčím, mulám.  Pár slov a tolik překlepů... Může za to farmakologie.