Mikrobiologie. Strašně blbě se to pamatuje, učivo ve druháku v letním semestru je pekelně nudné a testy jsou příšernej vopruz. Ale na ústavu mají dvě neskutečně milé laborantky, některá praktika jsou zábavná a zkouška, které jsem se děsila, byla překvapivě pohodová. Přestože se budete při učení mikrobiologie kolikrát cítit asi nějak takhle,
nakonec zjistíte, že to nebylo tak hrozné. Fakt. Jestli náročnost anatomie ohodnotím 10 body z 10, pak mikrobiologie je 6/10. Pohoda, ne? :)
Tak jo, přednášky. Navštívila jsem jich jen pár a až na jednu nebo dvě výjimku mě nezaujaly. Podobně to cítili i ostatní, protože účast byla povětšinou mizivá. Praktika jsou jednou týdně, píšou se testy. Ty byly buď z tématu minulého, nebo aktuálního praktika. Většinou nám bylo řečeno, z čeho přesně to bude, jaké stránky ve skriptech si máme nastudovat. Ovšem těch několik prvních praktik, to bylo neskutečné utrpení. Agary. V tom a tom agaru je hovězí bujón, ovčí krvinky, vaječný bílek, v tomhle zase výtažek z hovězího srdce... Desinfekce a sterilizace. V autoklávu sterilizujeme při teplotě blabla po dobu blabla při tlaku blabla. Tuto desinfekci nesmíme míchat s tamtou desinfekcí, protože blabla... Tyhle nesmysly ve skriptech zabírají asi 30 stránek (možná ani to ne), ale věřte mi, bude to těch nejhorších 30 stránek ve vašem životě. Waterboarding? Pche, donuťte mě to číst a po dvou hodinách se vám přiznám k čemukoli. I děkan Kryštof Lautner by se Bobligovi hned doznal z čarodějnictví, kdyby mu tohle strčili pod nos. Naštěstí se časem přesunete k záživnějším věcem, uděláte si výtěr z tonsil, mikroskopický preparát a podobné věci a ve třeťáku už jsou praktika docela fajn. Dozvíte se i něco z praxe, třeba že někteří pacienti, když mají přinést vzorek stolice, jsou schopní dodat celý exkrement v zavařovačce. :D
Problém ovšem je, že i když stejně jako já zjistíte, že mikrobiologie je zajímavá a místy i zábavná, učit se to bude pořád příšerně. V knihovně vám dají dvoje skripta a ty jsou tak suchopárná a nudná, že jakmile jsem je otevřela, hned se mi začaly klížit oči. Tak jsem hledala další studijní materiál. Zkusila jsem mikrobiologii od Votavy a nebylo to nejhorší. Pak jsem ale čirou náhodou narazila na knihu Clinical Microbiology Made Ridiculously Simple. Úžasná věc, která z mikrobiologie udělala relativně dobře zapamatovatelný předmět. U kolika učebnic jste při čtení museli tlumit chechot? U žádné? Tak zkuste tuhle a uvidíte. Spousta legračních obrázků, vtípků a tak. Něco jako legendární seriál Byl jednou jeden život. Většina mikrobiologů by nad něčím takovým nejspíš ohrnula nos, pro mě to bylo vysvobození. Není tam samozřejmě všechno, ke zkoušce jsem si pár věcí musela dohledat ve skriptech a na internetu.
Testíky během praktik jsou sice otravné, ale dají se v pohodě napsat. Zápočtové testy taky nejsou nijak extrémně obtížné. My jsme měli jako novinku praktickou zkoušku, dělala se na posledním praktiku a nebyla těžká. Kouknete do mikroskopu, řeknete, co vidíte (př. G- diplokoky) a co by to tak asi mohlo být (nějaké Neisserie), prohlédnete si pár agarů s koloniemi a taktéž se pokusíte odhadnout, co za agary to je a co na nich roste. Pak se vás ještě zeptají na něco jednoduchého a můžete jít. Na ústní zkoušku jsem šla k doc. Ryškové. Byla velice příjemná, ale říkala, že příští rok asi zkoušet nebude. Jací jsou další zkoušející, netuším. Jak dlouho se na zkoušku učit? Já se na ni učila asi 3 týdny, ale myslím si, že i 14 dní by stačilo. Mikrobiologie není rozsáhlá (navíc spousta věcí se opakuje z imunologie), a když přijdete na to, jak a z čeho se ji učit, máte vystaráno.
ahoj, všim jsem si že už poněkolikáte zminuješ zahraniční knížku... asi to dokládá skutečnost, že co vyjde česky nemá dobrou kvalitu. To máš přes semestr nebo před zkouškou čas se kromě ostatních studijních materiálů obohacovat o angličtinu?? a tak celkově jakou zkušenost s tou zahraniční literaturou máš? mám po třetáku a představa listování před zkouškou nebo i v semestru v další knižce se mi moc nezamlouvá, už jen z časových důvodů. navic je to další zdroj a učit se z více zdrojů pak znamená neumět to pořádně ani z jednoho a odvážit se vzit jen tu jednu anglickou knižku, snažit se to přelouskat a pochopit z ní by i pro dobrého angličtináře byla podle mě riziková záležitost...
OdpovědětVymazatAhoj, s mojí angličtinou a zahraniční literaturou se to má takhle - díky tomu, že oddechové sci-fi a fantasy knížky čtu v angličtině, koukám na seriály v angličtině, tak mi ani ty učebnice v angličtině nedělají nijak zásadní problém. Samozřejmě, že je čtu déle a občas si nějaký ten výraz musím vyhledat ve slovníku. Ale to vůbec nevadí, protože se mi to prostě vyplatí. Dobré zahraniční učebnice jsou mnohem přehlednější, srozumitelnější a mají takové drobné věci navíc, které ale ve výsledku dělají ohromný rozdíl. Třeba že na konci kapitoly je souhrn, kde jsou vypíchnuté ty nejdůležitější věci - nedocenitelná věc při opakování během učení se na zkoušku! Další věc - při koupi fyzické knihy dostaneš kód, díky kterému si knihu zdarma stáhneš v elektronické podobě. S chytrým mobilem, tabletem, notebookem máš knížku neustále s sebou. A pak tady jsou handbooky - knížky malého formátu, takové příručky, kde jsou ty absolutně nejdůležitější informace. Nejslavnějším zástupcem je Oxford Handbook of Clinical Medicine. Od téhle knížky si hrozně moc slibuju teď během klinických oborů. Většina věcí, s kterými se člověk během kliniky setká, tam je. Nemoci, procedury... Jaké jsou příčiny, jak to diagnostikovat, jakou terapii indikovat, jaké jsou komplikace... Viděla jsem zahraniční kolegy, jak tuhle knížku tahají všude s sebou, a tak jsem si ji v knihovně prohlédla a nadchla mě tak, že jsem si ji hned zakoupila. Pravda, nijak detailně jsem po tom nepátrala, ale pochybuji, že máme české knížky tohoto typu.
VymazatŘíkáš, že učit se z více zdrojů znamená, že to neumíš pořádně ani z jednoho. Tvrdí to hodně lidí, ale já s tím nesouhlasím. Copak každá učebnice říká něco jiného, každá má svoji verzi pravdy? Ne, všechny říkají to samé, jen jiným způsobem. Já mám vždy po ruce několik zdrojů, a když mi učebnice, kterou mám jako hlavní, přijde v něčem nesrozumitelná, tak zkusím jinou. Šetří mi to čas. Když je to pro mě napsané pochopitelně, přečtu si to dvakrát a pamatuji si to. Je úplně jedno, jestli výsledné znalosti poskládám dohromady z jednoho, nebo deseti zdrojů. Hlavně to pochopit.
Pravda je, že u klinických oborů se zahraničními učebnicemi trochu váhám, protože je dost možný, že postupy léčby v ČR a dejme tomu v USA se v lecčem liší. Člověk je sice všude stejnej, ale medicína může být rozdílná. Ale u preklinických oborů podle mě není co řešit.
Snad je odpověď dostačující :D